Buddha

Ho’oponopono – Čištění mysli

Celá metoda Ho’oponopono je založená na čištění – mysli, vzorců myšlení, vzpomínek, o návratu do „nulového stavu“, který můžeme také nazvat stavem dokonalého bytí. Vyčištěná mysl je mysl zbavená ega, tedy naší formy, která je závislá na minulosti, míjející přítomnost a řešící budoucnost.

Je více než zřejmé, že jako lidé jsme si vytvořili po tisíciletí vzorce myšlení, tedy programy, na základě nichž jednáme, přizpůsobujeme se jim, nahlížíme díky nim na náš život, lidi kolem nás, životní situace… Spousta z těchto programů je pouhým virem, který napadá naši mysl a nutí nás k chybným rozhodnutím, špatným interpretacím „skutečnosti“, ke strachu a pochybám…

Strach je emoce, která vzniká v naší mysli na základě zkušeností a zabývá se budoucnosti. Jistě jste si mnohokrát položili otázku, co by se mohlo stát kdyby… (doplňte si sami), toto není možné, jelikož… (opět si doplňte), a tak bychom mohli pokračovat dále. K mnoha změnám, přijetím výzev v našem životě se nikdy neohodláme, jelikož máme strach. Může se jednat o strach ze změny, selhání, nepřijetí, o strach z reakcí našeho okolí…

1. První a důležitým krokem je uvědomění si, že vy sami nejste svou myslí. Mysl je jenom vědomým nástrojem. Pokud se vám povede se od vaší mysli odprostit, můžete volně své myšlenky pozorovat. Pouhým pozorováním mysli, kdy není nutné vaše myšlenky analyzovat můžete zjistit, jak a proč reagujete na dané situace.
2. Druhým krokem je uvědomění si (nikoli svou myslí, ale vnitřím a hlubokým vědomím, vašim pravým já), že máte možnost volby. Reagujete-li na dané podněty na základě vytvořených vzorců myšlení a chování (vzorce vznikají už v prenatálním stádiu života, výchovou rodičů, přejímáním vzorců z okolí atd.) můžete tyto mnohdy zásadně chybné programy vyčistit. Způsobů je mnoho – meditací, zklidněním mysli, nalezení hlubšího významu bytí, pomocí metody Ho´oponopono.

Právě havajská metoda Ho´oponopono nabízí relativně jednoduchý způsob, který zabraňuje předjímání skutečnostem, k čištění nám dosud zaběhnutým programům naší mysli. Proč je právě opakování slov Miluji Tě, prosím odpusť mi, omlouvám se a děkuji Ti tak účinné…? Protože jde o věty, které běžně užíváme v našem životě, při komunikaci s okolím a staly se naší běžnou součástí. Mnohdy jde o pouhé a prázdné fráze postrádající svůj hluboký význam.

• Když říkáte „Miluji Tě“, vypouštíte do světa myšlenkovou energií lásky, sami k sobě, k okolí, ke všem živým bytostem, k celému vesmíru. Láska je jednou z nejsilnějších a nejmocnějších energií, která nás obklopuje. Je-li nepodmíněná, čistá a upřímná je nejsilnějším lékem na všechny bolesti těla i duše.
• Vyslovíte-li „prosím odpusť“, říkáte nahlas, že si uvědomujete možných chyb, křivd a bolestí, jež jste se mohli dopustit. Odpuštění je velmi důležité, odpuštění sobě samému je vyjádření našeho uvědomění toho, že se můžeme dopustit chyby, ale zároveň se nelitujeme, neboť víme, že rosteme a snažíme se býti lepšími lidmi…
• „Omlouvám se“ je upřímným vyjádřením lítosti. Lítost nemusí být omluvou za slabost, je to omluva za naše jednání, mnohdy chybné, způsobující bolest či utrpení. Omlouvejte se, dokonce se často omlouvejte sami sobě za hříchy, jež jste se na sobě dopustili. Jak říká Hew Len – omlouvám se neříkáte proto, aby to slyšelo božství, ale aby jste to slyšeli vy sami.
• „Děkuji Ti „je výraz vděku a pokory za vše, co nás potkalo. Vyjádřením upřímného vděku i za věci, jež vás zranily, ublížily vám, způsobily nepříjemnosti, strach i bolest dokazujete, že si uvědomujete hodnotu všech věcí, které vás oblokupují, nejenom hmotných, ale i zkušeností a situací. Děkujte každý den za vše, co vás potká. Děkujte za to, že jste, že se ráno můžete probudit, že můžete prožít další, že máte příležitost k růstu i ke změnám.

Mysl vyčištěná od minulosti, nezatížená budocností, nám dává jedinečnou příležitost k uvědomění si významu bytí. Svět i vesmír je krásný a dokonalý, bude záležet jen na vás, jak je budete vnímat…

Nekonečný klid a mír začíná vámi.

zdroj: seberizeni.cz

O podstatě LSD

LSD v šedesátých letech vtrhlo do ulic a velice rychle si získalo pověst drogy, která vás rychle vynese do nebe a ještě rychleji srazí do pekla. Ale jaká je vlastně pravda o LSD? Kam patří tato látka, která je v podstatě dítětem náhody? Je nebezpečné ve své podstatě, nebo jen tehdy, pokud se dostane do nesprávných rukou? Dokáže moderní medicína využít jejich psychedelických účinků, nebo dál zůstane na zakázaném seznamu?

Americký neurochirurg: Posmrtný život existuje

Americký neurochirurg Dr. Eben Alexander, který pracuje 25 let na Harvard Medical School, onemocněl r. 2008 na zánět mozkových blan a dostal se na týden do komatu.

Zažil při tom cestu do posmrtného, nadpřirozeného světa. Svědčí o tom tento týden v týdeníku Newsweek, kde píše o své nové knize na toto téma:

Jako neurochirurg jsem nevěřil na fenomén předsmrtných zážitků, píše autor. Jako neurochirurg rozumím tomu, co se děje v mozku u lidí, kteří se blíží smrti, a vždycky jsem byl přesvědčen, že existuje dobré vědecké vysvětlení pro nadpřirozené cesty na nebesa, které zažívají lidé, kteří o vlásek unikli smrti. Na podzim r. 2008, po sedmi dnech v komatu, kdy lidská část mého mozku, neokortex, byla neaktivní, jsem zažil něco tak hlubokého, že mi to dalo vědecký důvod věřit v existenci vědomí po smrti.

Neexistuje vědecké vysvětlení, jak je možné, že zatímco mé tělo leželo v komatu, moje mysl – mé vědomí, mé vnitřní já – bylo naprosto při životě. Zatímco neurony mého kortexu stoprocentně ochromily bakterie, které na ně zaútočily, moje vědomí, osvobozené od mozku, se vydalo na cestu do širší, nové dimenze vesmíru, do dimenze, o níž jsem nikdy nevěřil, že existuje a před zážitkem komatu bych ji odmítl jako nemožnost.

Avšak ta dimenze – kterou popsali četní svědci, kteří se dostali na pokraj smrti – skutečně existuje.

Všechny hlavní argumenty proti přesmrtným zážitkům uvádějí, že tyto zážitky jsou důsledkem minimálního, dočasného či částečného špatného fungování kortexu. Avšak k mé předsmrtné zkušenosti došlo v situaci, kdy tomu nebylo tak, že by můj kortex špatně fungoval – můj kortex byl prostě stoprocentně vypnutý. Je to jasné z vážnosti a doby trvání mé meningitidy a je to zdokumentováno CT skeny mého mozku a neurologickými vyšetřeními.

Na základě dnešního lékařského porozumění mozku je absolutně nemožné, abych během svého komatu zažil jakékoliv, třeba jen omezené vědomí.

Trvalo mi dlouhé měsíce, než jsem se vyrovnal s tím, co se mi přihodilo. Nejen prostě s tím, že bylo lékařsky nemožné, aby byl během svého komatu při vědomí, ale – a to bylo důležitější – i s tím, co se dělo během té doby.

Na začátku svého dobrodružství jsem byl v mracích. Velkých, nadýchaných, oranžovobílých mracích, které byly kontrastně vidět proti tmavěmodré obloze.

Vysoko nad mraky – neobyčejně vysoko – létala přes oblohu hejna průhledných, světélkujících bytostí a zanechávala za sebou dlouhé stopy.

Byli to ptáci? Andělé? Ta slova se prostě na ty bytosti nehodí. Byly to bytosti vyšších forem.

Seshora se šířil zvuk, obrovský a zvučný. Byl téměř hmotný, bylo to jak déšť, který cítíte na kůži ale nezmoknete.

Slyšel jsem vizuální krásu stříbrných těl oněch světélkujících bytostí a viděl jsem radostnou dokonalost toho, co zpívaly. Zdálo se, že není možné pozorovat cokoliv v tomto světě, aniž by se člověk nestal jeho součástí.

A je to ještě podivnější. Po většinu mé cesty byl se mnou kdosi jiný. Žena. Byla mladá a pamatuju se, jak vypadala, naprosto podrobně. Měla vysoké lícní kosti a hluboké modré oči. Zlatohnědé kadeře rámovaly její krásnou tvář. Když jsem ji poprvé uviděl, letěli jsme na nesmírně složitém povrchu, který jsem po chvíli poznal jako motýlí křídlo. Kolem nás byly miliony motýlů.

Oděv té ženy byl jednoduchý, ale jeho barvy – měly tutéž zahlcující, nesmírně pronikavou živost jako všechno ostatní. Dívala se na mě pohledem, za který byste se vzdali celého dosavadního svého života. Nebyl to romantický pohled ani pohled přátelství. Bylo to něco vyššího.

Aniž by použila slov, promluvila na mě. To, co říkala, mnou proletělo jako vítr a okamžitě jsem porozuměl, že je to pravda.

To, co říkala, mělo tři části, a pokud by se to dalo přeložit do lidské řeči, bylo by to toto:

“Jsi milován, navždy, pořád.”

“Nemusíš se ničeho bát.”

“Není nic, co bys udělal špatně.”

Naplnilo mě to obrovským a šíleným pocitem úlevy. Bylo to, jako by mi někdo předal pravidla hry, kterou jsem hrál celý život, aniž bych jí pořádně rozuměl.

“Ukážeme ti tady mnoho věcí,” řekla žena znovu, beze slov, ale tím, že jejich pojmovou esenci přímo včlenila do mě.

“Ale nakonec se vrátíš.”

Na to jsem měl jedinou otázku:

Vrátím se kam?

Ptal jsem se beze slov této bytosti:

Kde jsem?

Kdo jsem?

Proč jsem tady?

Odpověď vždycky přišla v explozi světla, barvy, lásky a krásy, které mou prošly jako obrovská vlna.

Pak jsem se dostal do obrovského prostoru, naprosto temného, nekonečného, ale zároveň nekonečně útěšného. Přestože tam byla naprostá tma, zároveň byl ten prostor plný světla. To světlo pocházelo ze zářící koule, která byla jakýmsi “tlumočníkem” mezi mnou a touto obrovskou přítomností.

Jsem si vědom toho, že je to naprosto neuvěřitelné, jenže to bylo všechno naprosto skutečné.

Moderní fyzika nám praví, že vesmír je nedělitelnou jednotou. Před mým předsmrtným zážitkem byly takové pojmy jen abstrakcemi. Dnes jsou pro mě realitou. Nejenže je svět vesmír definován jednotou, je také – teď to vím – definován láskou.

Strávil jsem desítky let jako neurochirurg v jedné z nejprestižnějších lékařských institucí v této zemi. Vím, že mnoho mých kolagů zastává názor, jaký jsem zastával i já, že mozek, a to právě kortex, vytváří vědomí a že žijeme ve vesmíru, v němž neexistují emoce. Avšak to je nyní rozdrceno. Po zbytek života budu zkoumat pravou podstatu vědomí a budu se snažit ujasňovat, že jsme něčím daleko víc než fyzickým mozkem.

Knihu dr. Ebena Alexandera Proof of Heaven: A Neurosurgeon’s Journey into the Afterlife (Důkaz nebe: Cesta jednoho neurochirurga do posmrtného života), vydává nakladatelství Simon & Schuster 23. října 2012.

Zdroj: thedailybeast.com, Překlad: blisty.cz

Mnislav Zelený alias ATAPANA (Hydepark, ČT 15.12.2012)

Vynikající a inspirativní rozhovor o civilizaci, přírodních národech a našem zdeformovaném vnímání světa. - Mnislav Zelený je etnolog, spisovatel a bývalý velvyslanec v Kolumbii a Ekvádoru. Je adoptivním členem indiánského kmene Jawalapiti, do Amazonie jezdí jak domů. - Jak se dívá na odlišné kultury? Čím by nás mohl inspirovat svět šamanů?

Energetické zneužívání jiných lidí - energetičtí upíři

Vzájemné energetické zneužívání se stává epidemií naší doby. Všichni žijeme v neustálém emočním a fyzickém napětí a když spolu komunikujeme, máme tendenci vyvést druhého z rovnováhy a narušit vzájemné vnitřní naladění.

Lidé, kteří nás obírají o energii se objevují v mnoha (často nevinných) přestrojeních. Mohou mít podobu našich rodičů, zaměstnanců, šéfa v práci, může to být muž či žena, co vedle nás sedí v autobuse. O energii nás dokáží připravit dokonce i zvířata a rostliny.

Všichni tito "energetičtí upíři" mají však jedno společné. Nikdo nám nemůže jen tak odebírat energii. A pokud ano, děje se tak jen proto, že jsme k tomu dali svolení - ať už na vědomé či nevědomé úrovni.

Úmyslní energetičtí upíři

Jsou to ti, kteří promyšleně a vědomě využívají naši energii. Zkušenost je totiž naučila, že když někomu ukradnou energii, cítí se lépe. Stávají se na energii závislými a chovají se skoro jako skuteční narkomani. Tito lidé úmyslně provokují ostatní, aby vyvolali ostrou reakci - často hnějivou; taková energie pak přejde na ně, a oni si tak zajistí svou denní dávku.

Lidé, kteří vyvolávají podobné emoční projevy, jsou "upíři". Zpravidla postupují tak, že pronášejí znevažující či ponižující poznámky a vybírají si k tomu nejméně nápadné a nejslabší jedince. Někdy spustí dlouhý a povýšený proslov, aby vyprovokovali reakci, kterou potřebují.

Snaží se v lidech vyvolat zuřivost doprovázenou hlasitými projevy hněvu. To je právě ten okamžik, kdy se energie uvolní a přejde z rozhněvaného dárce na provokujícího "upíra". Často se s těmito upíry setkáte v davu lidí nebo ve veřejných dopravních prostředcích, kde se snaží podnítit hádku. Dokáží neskutečně iritovat a otravovat; budou se vás stále na něco ptát, budou chtít radu, kterou ve skutečnosti nepotřebují nebo se jí stejně nebudou řídit. K "upírům" patří všichni násilníci, protože čerpají energii ze zoufalství, strachu a podřízenosti svých obětí.

Přestože tento druh vyvolání energetické nerovnováhy nazýváme "úmyslným", může se projevovat i značně nenápadně a nezřídka je spíš impulsivní než předem plánovaný. Takoví "upíři" často o své perverzní energetické úchylce ani nevědí. Zato vědí, že se cítí dobře, když se jiní cítí špatně, a tak se snaží dělat to, co jim přináší uspokojení. Když s takovým člověkem jednáme, začneme se cítit špatně, zatímco on se cítí lépe než předtím. Tito "upíři" se snaží vyvolat u ostatních pocit viny, strachu a úzkosti. Trápí je přehnanou jemností, tajnůstkářstvím nebo používáním nedokončených vět. S oblibou bědují a naříkají.

Neúmyslní energetičtí upíři

Spoustu škod napáchají neúmyslní "energetičtí upíři". Bohužel se dost často jedná o matky. Možná vás to překvapuje - nuže, tady je vysvětlení. S matkou jsme spojeni neviditelnou energetickou šňůrou podobnou pupeční. Do pěti až šesti let jsme na ni napojeni prostřednictvím druhé čakry a sdílíme s ní stejné aurické vejce, tedy jakýsi ochranný obal. Po dovršení šestého roku života začíná naše energetická "šňůra" mizet a získáváme vlastní, úplnou, individuální, autonomní energetickou bublinu.

Jestliže má matka silnou potřebu přítomnosti dítěte, často v důsledku rozvodu či jiného emočního úsilí, použije jeho energii k tomu, aby sama zůstala emočně "nad vodou". Nevědomě si dítě touto šňůrou přitahuje a předává mu energii, aby tak zabránila vzájemnému oddělení. Při tomto propojení dochází k tomu, že se matčina energie promění v dusivou lásku nebo ve velice turbulentní vztah, přecházející od lásky k nenávisti a naopak. V takovém případě matčina energie dítěti nedovolí se postavit na vlastní nohy. Celý život pak spolu tráví v symbiotickém svazku.

Dočasní energetičtí upíři

Tento typ "upírů" je nejčastější. Nedáme-li si pozor, může se jím stát každý z nás. Ve chvílích, kdy se cítíme nemocní a toužíme si postěžovat či se někomu vyplakat na rameni, můžeme svým utěšovatelům "upít" něco z jejich energie. Zejména starší lidé mívají potřebu načerpat tímto způsobem energii.

Tento typ lidí nepředstavuje pro naši energii zvláštní hrozbu a nijak neuškodí, když se o ni dočasně s někým podělíme. Aura rychle předanou energii doplní a kdoví, třeba se jednoho dne ti samí lidé podělí o svou energii zase s vámi. Nemějte strach poskytnout energii někomu, kdo ji opravdu potřebuje. Znovu však připomínám, dávejte si pozor, abyste se příliš nevyčerpali, držte se při zemi a věnujte se energetickým cvičením, která stabilizují energetické pole.

Když se na chvíli zamyslíte, určitě zjistíte, kdo jsou vaši "energetičtí upíři". Patří k nim ti, jejichž zavolání se bojíte, protože víte, že ve vás vyvolávají špatnou náladu a depresi. Jsou dokonce i lidé, kteří vám "odsají" energii, sotva je zahlédnete. Těm nemůžou pomoci ani žádní léčitelé, protože místo aby použili tito lidé volnou čistou energii, kterou jim léčitel nabízí k jejich uzdravení, usilují o energii z vlastních energetických rezerv léčitele.

zdroj: zivotni-energie.cz

Jaroslav Dušek - Obnovení schopnosti vnímat jeden druhého

Z Konference Svoboda NaŽivo II., konané 8.11.2012 v pražském kině Vzlet

Jaroslav Dušek je především znám jako herec – každý si nejspíš vzpomene na jeho legendární filmové role (třeba v Pelíšcích), znalci milují jeho divadelní představení – divadlo Vizita, které spoluzaložil, je postaveno na čisté divadelní improvizaci, anebo jeho další umělecké role (režisér, moderátor). Přesto se více než jako herec dá popsat jako inspirátor, tedy muž s pozoruhodnými, inspirujícími (a někdy i kontroverzními) názory na svět. Pokud budete na internetu hledat, co že to kdysi říkal o šamanech, místo toho třeba najdete, že si postavil alternativní hliněný dům. Že každý rok ze zdravotních důvodů drží půst. A že chce prostě být blíže přírodě. Kromě toho, když už je jedním z témat této konference vzdělávání, působil též jako pedagog - učil na FAMU, příležitostně též na JAMU a DAMU

Přednáška Jaroslava Duška

http://svobodanazivo.cz/recnici/jaroslav-dusek na Svobodě na Živo

2013: Hvězdná brána k Novému věku: rozhovor s Milošem Matulou o jeho nové knize

Rok 2012 je rokem, kdy podle mayské tradice skončí 21. prosince kalendář, který jim přinesli bohové. Co čeká svět? Přijde nějaká katastrofa? Či přinesou bohové nový kalendář? Podle ezoterního učení před-dynastických Egypťanů končí věk temnoty, označovaný jako Amon. Každopádně toto datum značí velkou transformaci ve vědomí, duchovním srdci a též přináší nové, vyšší oktávy energií, které by měly znamenat úsvit Nového věku. Mayové říkají, že bychom se měli radovat, i když...

Rozhovor s Milošem Matulou

Miloši, o čem je tvoje nová kniha?

Kniha 2013: Hvězdná brána k Novému věku se zabývá nejen učením a tradicemi starověkých Mayů i jejich kalendářem, ale rovněž časovým zrychlením, starověkými civilizacemi a transformací vědomí v období let 1997 – 2026.

Píšeš zde i o Egyptě, že?

Egypt je natolik podstatnou kapitolou naší společné minulosti, z které jsme všichni vzešli, že se zkrátka obejít nedá... Mayský kalendář má kromě jiného i souvislosti se staroegyptským sothickým kalendářem (který přinesla na Zem bohyně Eset ze Síria), který byl na Síriu, jemuž starověcí Egypťané říkali Sopdet, založený. Egyptský učitel a držitel orální tradice Abd´el Hakim Awyan například vždy tvrdil, že Mayové a Egypťané byli spolu kolem roku 1200 př. Kr. propojeni. Bylo to kolem doby, kdy se v Mezoamerice objevila raná stádia kalendáře. Jeho učení se shoduje se
starověkými egyptskými mystickými školami, které učily, že existuje 360 Neteru – posvátných strážců dnů, což by zase odpovídalo koncepci mayského roku, založeného na túnech.

O Mayích se spekuluje, že by mohli být mimozemšťané?

Mayové budovali rozsáhlá města s chrámovými pyramidami. Archeologické nálezy dokonce dokazují, že stavěli i hřiště pro míčové hry – pelotu. Mayové se dělili na společenské vrstvy podobné kastám. Po roce 900 však začaly vyspělé kmeny z rozsáhlých měst mizet. Nikdo zatím nedokázal říci, co to způsobilo. Toto období je opředeno dalšími spekulacemi. Třeba o tom, že staří Mayové byli mimozemšťané.

Poselství mayského kalendáře

Jaké je tedy hlavní sdělení Mayů a jejich kalendáře?

Mayové objevili, že se ve vesmíru pravidelně střídají časové cykly. Na základě těchto poznatků byly proto schopni předpovědět o několik staletí dříve astronomické události velkého významu, jež budou mít dopad na celé lidstvo. Aby tyto cykly mohli vypočítat, vytvořili Mayové složitý systém kalendářů, s jejichž pomocí sladili vlastní existenci s tokem
kosmických událostí a energií. Kratší cyklus trval 52 let. K tomuto číslu dospěli za použití dvou rozdílných kalendářů: posvátného kalendáře nazývaného tzolkin a občanského kalendáře pojmenovaného haab. Kalendář tzolkin tvořilo 13 měsíců po 20 dnech. Celkem tedy obsahoval 260 dnů, což odpovídá průměrné délce lidského těhotenství. Kalendář haab tvořilo 18 měsíců po 20 dnech, a celkem tedy 360 dnů. Aby dosáhli slunečního roku v délce 365 dnů, přidali Mayové ještě měsíc Uayeb s pěti dny. Mayové zjistili, že naše sluneční soustava se kruhovým pohybem přibližuje a vzdaluje od středu naší Galaxie Mléčné dráhy, a že tento cyklus trvá 25 625 let. Byl pojmenován galaktický den a rozdělen do pěti dílčích cyklů dlouhých 5 125 let. Ty pokládali za jednotlivé éry a nazývali je Věky Sluncí. Domnívali
se, že na konci každého věku vytryskne Slunce ze středu naší Galaxie proud energie, který způsobí neobvykle silnou sluneční aktivitu spojovanou s globálními katastrofami. Pravdou je, že vesmírná sonda Soho zachytila v roce 1997 proud energie vycházející ze středu Galaxie a o několik let později nastalo u Slunce období zesílené aktivity. Byl to vědecký důkaz toho, co staří Mayové předpověděli. Mayové věděli, že od počátku velkého cyklu, či od galaktického
dne, uběhly už čtyři Věky Slunce, přičemž každý z těchto cyků trval 5 125 let. Podle jejich výpočtů jsme nyní na konci Věku Pátého Slunce, který započal roku 3114 př. n. l. a skončí 21. 12. 2012. V tomto období bude podle Mayů naše planeta svědkem převratných změn a velkého duchovního obrození lidstva.

To zní jak nadějně, tak i tajuplně…

V knize píši o tajemných deskách z Comalcalcu a Tortuguera. Zejména kamenná deska z Tortuguera je zdrojem všech dosavadních pověstí o „zániku světa i lidstva na konci roku 2012“. Zmiňuje totiž 13. baktún, tedy 394leté období, jehož konec připadá právě na 21. či 23. prosinec 2012. Tento 13. baktún se jmenuje Bolon Yokte podle tajemného mayského boha války a stvoření. Zbytek nápisu podle některých interpretací říká, že „konec nastane
v třináctém baktúnu“ a že v ten čas bůh „sestoupí z nebes“. Příslušný znak je ale silně poškozen, takže výklad je nejistý. Co to skutečně znamená, je zdrojem ostrých sporů. Ale o tom se dočtou více čtenáři v knize.

Transformace vědomí

Tvoje kniha se zabývá I transformací vědomí v letech 1997 – 2026… jak tomu máme
rozumět?

V mayském kalendáři je rok 1997 prvním rokem posledního období závěrečné třinácté fáze, poslední fáze velkého koloběhu. Toto poslední období je nazýváno „Období očišťování Země“. Tato fáze by měla dle některých výkladů dvacetiletá, jiné prameny, ke kterým se přikláním, říkají, že tato fáze skončí kolem roku 2026. Poté lidstvo vstoupí do

zcela nové civilizace, která je s touto stávající nesrovnatelná. V den zimního slunovratu 21. prosince 2012 se Slunce spojí s křížovým bodem galaktické sluneční dráhy a rovníkem, vytvoří „nebeskou bránu“ v „temné trhlině“ Mléčné dráhy, což pro Zemi vypadá jako otevření dveří do nebes…

Info o knize: kniha má 350 stran, 160 fotografií, cena: 349,-Kč. Zakoupit můžete u všech dobrých knihkupců nebo na www.milosmatula.cz

zdroj: zahady-zdravi.cz

Duše K - tentokrát o vodě

Zábavný, populárně naučný večer zve do míst, kde přebývá Homo sapiens se smyslem pro humor. Pravidelné setkání Jaroslava Duška s jeho hosty v Divadle Kampa - neboliDuše K - se uskutečnilo i v sobotu 1. prosince.

Anotace: Jaroslav Dušek si nejraději vypráví s lidmi z oblasti vědy, výzkumu, objevů a vynálezů, což se mu prostřednictvím tohoto pořadu plní. Poučí tak nejen sebe, ale i diváky a zároveň je zavede do prostředí, kam by se sami nevypravili. 1. prosince byla hostem Duše K Diana Siswartonová a tématem hlavním, nikoli jediným, voda. Po Duši K o Slunci a stromech přišel čas věnovat se tomuto živlu, bez kterého není života a který má své kouzelné zákonitosti, jež bychom stále měli dále zkoumat.

Celý záznam můžete zhlédnout na této adrese: ceskatelevize.cz nebo zde na youtube:

zdroj: ceskatelevize.cz

Mýty a fakta historie: Pyramidy

Alternativní cyklus kanadské profesorky Carmen Boulterové, kterou zajímá magie více než fakta.
Klasická egyptologie učí, že pyramidy byly postaveny kolem roku 2500 před Kristem. Autorka pětidílného kontroverzního cyklu Pyramidy?, ale tvrdí, že možná existují důkazy, že pyramidy jsou ještě starší… Umí už věda vysvětlit, za jakým účelem pyramidy byly postaveny, anebo je to hádanka, která ještě čeká na rozluštění. Proč toho o Egypťanech víme tak málo? Jejich technická vyspělost byla prý na nízké úrovni, ale na chrámovních zdech pyramid jsou vyobrazeni lidí, kteři provádějí přesné výpočty. Z celé řady poznatků se o nich vynořuje poměrně barvitý obraz. (oficiální text distributora)

Změněné stavy vědomí

Ayahuasca a vědění egyptských kněží. - Západem preferovaný stav bdělé a racionální mysli neumožňuje nadosobní mystické zážitky. To ale neznamená, že oblast „nadpřirozena" neexistuje. Kněží, šamani a mystici se od počátku věků do změněných stavů vědomí záměrně uváděli, aby tak mohli komunikovat s vlastním vyšším Já, s božstvy i přírodními bytostmi. - Ukázka z dokumentu o pyramidách, celé video je na http://www.youtube.com/watch?v=3pKhJMHPUAY

Legenda o Atlantidě - 5.dílný dokument

Neuvěřitelně obsáhlý dokument o vzniku světa a lidského druhu. Je rozdělen do pěti částí, které vypráví o spojitostech mezi Atlantidou, starými kulturami, světovými náboženstvími, královskými rody, nacistickým hnutím, UFO, okultismem, tajnými společnostmi a současnou fází vývoje lidstva.

Kdo doopravdy jste

Otevřete svou mysl

Význam a síla přání v přítomném čase

Antonín Baudyš ml. / Igor Chaun - Debatní klub

O životě, naději, transformaci i „pokračování v roce 2013" hovoří režisér Igor Chaun a astrolog Antonín Baudyš.

Život po životě

Tyto a dalsi otazky o zvote po zivote jsou vedecky zkoumany skrze moderni vyzkum a pozorovani zazitku blizkosti smrti. V dokumentarnim filmu uvidite rozhovory se znamymi vyzkumniky, jako jsou doktori Raymond Moody ci Jeffrey Long, a svedectvi lidi, kteri tuto zkusenost meli.

Thrive

Je vůbec možné, aby se všichni lidé na světě měli dobře? Dosud lidstvo pouze přežívalo ("survive"), je možné, aby i prosperovalo ("thrive")?
THRIVE (Mit se dobře) je nekonvenční dokumentární film, který zvedá závoj toho, co se SKUTEČNĚ děje na našem světě proto, že jde stále po penězích - odhaluje globální konsolidaci moci téměř ve všech aspektech našeho života. THRIVE spřádá dohromady průlomy ve vědě, vědomí a aktivismu, a nabízí skutečná řešení, dávající nám sílu k odvážným strategiím nemajícím obdoby, abychom opět získali zpět své životy a svou budoucnost.

Štěstí a šamanismus - Jaroslav Dušek a další v pořadu Kosmopolis

Hledáme štěstí, ale místo toho hovoříme o svém neštěstí... Přitom jsme schopnost "být šťastni" máme všichni od narození. Je tedy štěstí konkrétní podoba života, nebo život sám. - Odpovídá Jaroslav Dušek, psycholog Michal Vančura, šamanka Alicia Hamm a další.

Šamani odcházejí

Dokument o šamanských rituálech, ayahuasce a postupně mizejícím vědění. Bílá civilizace rezignovala na soužití s přírodou i na zkušenosti, které z něj vyplývají. Jedni z mála, kteří původní tradice uchovávají, jsou jihoameričtí šamani. Film má být sondou do šamanské duše a tím pádem jakýmsi vhledem do lidské minulosti. Scénář a režie P. Bezouška.